Tak jsme se takhle o dovolnce probudili a řekli si, že někam vyrazíme na výlet. Počasí se sice každou chvíli střídalo (sluníčko, déšť, sluníčko...), ale sbalili jsme si pití, pláštěnky, foťák a GPS a vyrazili jsme na cestu. Naším cílem se stalo město Ústěk.
Vybrali jsme hezkou cestu, jelo se přes různé vesničky, okolo polí a luk, prostě taková pohodička cestička:) Když jsme dorazili do Úštěku, ve mně se probouzeli vzpomínky na dětství. S rodiči jsem často jezdívala na dovolenou k nedalekému Úštěckému koupališti. A tak jsem vzpomínala, co se kde změnilo, co přibylo nebo ubylo, kam jsme chodili nakupovat a podobně. Já osobně mám Úštěk moc ráda. Je to vcelku malé městečko, ale je plné tajuplných zákoutí a maličkých uzounkých uliček, takže máte pocit, že nevíte kde vylezete a jestli se vrátíte zpátky tou samou cestou:) V centru městečka stojí kostelík a kousek pod ním jsme nechali stát auto na parkovišti. To jsme ale ještě nevěděli, že jsme udělali chybu (k tomu až na konci článku)... A tak jsme v klidu vystoupili a dali se hledat to slavné Čertovské muzeum, na které jsem předtím slyšela jen samou chválu. Ani jsme nemuseli hledat dlouho, protože hned kousek za rohem ulice byl ukazatel, kudy máme k muzeu dojít. Prošli jsme tedy jednou z oněch uzounkých uliček (byla uzká, že by člověk ani nerozpřáhl ruce), kolem dvorku se dvěma velkými psi, kteří na nás jen otrávěně a podle mě poněkud smutně civěli. Ani neštěkli. Tak jsem se nad nimi chvíli rozplývala, pak jsme sešli pár schodů a byli jsme v ulici, kde se nacházelo i Čertovské muzeum.
Měli jsme štěstí, protože poslední prohlídka před polední pauzou začínala za pár minut. Pokud se tam někdo vydáte, nenechte se zmást. Zvenčí byste možná neřekli, že se tam nachází muzeum. Není to muzeum, kam byste si zaplatili drahý vstup, vešli dovnitř, na zdech by viselo milion zákazů a příkazů, vše by bylo ve skleněných vitrínkách a podobně. Tady to působí naprosto přirozeně, tak jakoby domácky... i když je to vlastně peklo :D
Průvodce, který také vypadal jako čert, si pro nás přišel ven. U mladé slečny jsme zaplatili vstupné, dostali lísteček s potvrzením platby a stoupli si doprostřed malé místnosti, kde všude po zdech visely různé obrázky čertů. Nebyly jen malované, ale byly to například i vyžezávané hlavy čertů a podobně. Bylo tam i pár čertovských loutek a postaviček a po celé jedné straně místnosti bylo mechanické peklo. Moc pěkná záležitost mimochodem. Bylo tam možná několik desítek malých postaviček čertíků a čertic, které se různě pohybovaly. Někteří pracovali, někteří mučili hříšníky, jiní hodovali a tancovali... Opravdu moc hezké. Pak, když dorazili všichni, začalo takové vyprávění. Od začátku se mi líbilo. Bylo vtipné, ale i svým způsobem strašidelné. Pan průvodce to uměl neuvěřitelně dobře podat dětem. Nebylo to takové to monotónní povídání o ,,něčem,, , bylo to v podstatě divadlo:) A děti se bály, ale také se zasmály. Můj obdiv měl pan průvodce za to, jak uměl vyprávění udělat tak, aby se dětem líbilo a bály se, ale jakmile poznal že už je toho na ně moc, začal vtipkovat, aby se děti nebály až příliš. Seznámil nás samozřejmě i s pravidly prohlídky, například: Nesmí se mluvit sprostě(pane Bože, Ježíši Kriste...), nesmí se mu nikdo smát, jinak dostane čertovskou holí a podobně. Jedna paní ,,sprostě" promluvila a tak ji pan průvodce opravdu ,,přetáhl" holí:D Nato se její vnučka hrozně rozplakala a prohlídky sklepů se už neúčastnila (chudinka).
Ukázka mechanického pekla. (foto by: Roman Částka)
Po ukázce hlavní místnosti jsme se přes ulici přesunuli ke vchodu do pekelných sklepů. Hned u vchodu je ve skále malá soška panenky Marie s Ježíškem (aspoň myslím že to je tahle dvojice:D). Pan průvodce nás vyzval, aby se každý kdo se do pekelných sklepů bojí vstoupit, dotkl sošky a že se mu pak nic nestane. Pak konkrétně mě vyzval, abych se šla sošky Ježíška dotknout jako první. Trochu jsem se ostýchala a cítila jsem nějakou čertovinu, ale šla jsem a dotkla se... Na to mi bylo řečeno že až vejdu dovnitř, budu gravidní a ať si dám pozor s kým, nýbrž je uvnitř tma :D Cháá! Ještě že vedle mě stál můj přítel a tak jsem se ho celou cestu držela, aby třeba nedošlo k nějakému omylu.. :D Uvnitř to bylo opravdu krásné. Jsou to ohromné sklepy s klenbami a spoustou temných koutečků. Všude byly rozmístěny lebky, kosti, byla tam k vidění váha duší, nevylíhnuté čertovské vejce, klec na mučení hříšníků a podobně. Celé samozřejmě provázené vyprávěním našeho vtipného průvodce. Než jsme z ,,pekla" vylezli, museli jsme všichni nahlas zazpívat písničku a u vchodu jsme dostali čertovskou značku na tvář(pan průvodce nás máznul sazemi):) Šli jsme s přítelem ven poslední a tak mě pan průvodce odchytil a prý abych si na sošku sáhla ještě jednou. Já jsem se jen smála, že dvojčata mít nechci, ale pak jsem si stejně sáhla a on mi graviditu zrušil. Uff! :D Poté jsme se vrátili do hlavní místnosti, tam nám průvodce ukázal ještě pár pohyblivých čertů (kromě pohyblivého pekla). Jeden například prděl, když jste ho zatahali za ocásek, druhý zase vařil ženu v kotli. No a na konec nás pustil do věže, kde jsme si prohlídli různé čertovské obrazy, sochy a podobně. A to byl asi tak konec prohlídky Čertovského muzea.
Když jsme se pak ještě po krátké procházce městem vydali k autu, byli jsme nemile překvepeni. Za naším autem parkoval autobus, a to tak, že jsme se jakkoli nemohli vytočit pryč. Chvíli jsme plánovali další cestu s naší kamarádkou GPSkou, takže jsme si nevšimli, že paní z auta odvedle šla za řidičem, jestli by jí nemohl popojet, že potřebuje odjet. Respektive všimli jsme si, ale až když autobus zase couval zpátky.. chm. Tak jsme ještě chvíli čekali, jestli třeba neodjede, ale nestalo se a tak se Romík (přítel a řidič:D) ochotně zvedl a šel řidiče také poprosit, jestli by nemohl popojet, že bychom potřebovali odjet. Ten ale nemohl. Spustil na něj jako na malého kluka. Doslova se ,,čertil" :D A že prý nebude popojíždět každému, že za 15 minut odjíždí, tak ať si počkáme. Přítel se mu nejdřív omluvil, ale když řidič nepřestával řvát a zuřit, tak ho slušně poslal do pr...le. Já byla na toho idiota (myslím toho řidiče samozřejmě:D) naštvaná, až jsem si všimla, že kousek od nás je značka autobusové zastávky.. Bohužel se ale asi ti kdo malovali parkoviště a autobusovou zastávku nedohodli a namalovali je na stejné místo. Takže když auta zaparkovala a nevšimla si značky hned, dopadla jako my a dohadovala se s řidičem autobusu. Nikde žádný zákaz, takže ani žádné pokuty, jen nepříjemní autobusáci. Řeknu vám, že kdybych Ústěk neznala už dřív a byla zde tentokrát poprvé, asi bych na město zanevřela jen díky tomuhle nervóznímu řidiči. Pro turistu opravdu odstrašující případ! Nicméně si mě, zuřící spolujezdkyně, všiml nějaký dobrý muž, který stál na chodníku naproti čumáku našeho auta, naše pohledy se střetly, on se usmál, já úsměv opětovala i přes své rozčilení, pak ten muž najednou někam zmizel a autobus zázrakem popojel. Myslím že tento dobrý muž zašel za řidičem také, nevím sice co si řekli, ale každopádně to zabralo a tímto mu opravdu moc děkuji za jeho ochotu:)
Celý výlet do městečka určitě stál za to a místo doporučuji na dopolední výlet jak s dětmi, tak bez dětí:)
Výlet můžete spojit s krásnou procházkou po městě plném různých obchůdků, nebo návštěvou přírodního koupaliště. Můžete zde vidět ještě spoustu dalších věcí, například Ptačí domky, Synagogu a spoustu dalších míst. Více o tomto krásném městě si můžete přečíst ZDE.
Fotografie ze stránek: https://www.certi-muzeum.com/html/fotografie.html
