Poprvé... Naposled...

Poprvé....Naposled...

Je to už delší dobu, ale já stále vzpomínám na den, kdy jsi k nám nečekaně přišel. A kdy jsi navždy odešel....

Byla sobota a naši odjeli za zábavou . Mohla jsem jet s nimi a alespoň na chvilku na všechno zapomenout: stres ve škole, hádka s Pavlínou, neshody v rodině... Já ale cítila, že všechno má být jinak a že dnešek bude něčím výjimečný. Nevěděla jsem čím, ale cítila jsem to! Když jsem si šla večer asi v deset lehnout, pomyslela jsem si, co jsem to za krávu, že jen kvůli pitomému pocitu se připravím o možná slušnou předprázdninovou zábavu! Chvíli jsem jen tak ležela v posteli a dívala se do tmy na pohybující se stíny po stropě, které vytvářeli auta z ulice. Najednou mě přepadly smíšené pocity. Cítila jsem se podivně napjatě, jako když se tlačí pára z hrnce a nemůže ven. Chtělo se mi plakat, ale neměla jsem důvod. ,,Přece nejsem blázen!“ pomyslela jsem si. V tu chvíli mi u hlavy zapípal mobil a můj display mi oznamoval zprávičku od tebe. Když jsem si jí přečetla, nebyla jsem si jistá, jestli už opravdu nešílím a musela jsem si jí přečíst ještě jednou. Stálo v ní: ,,AHOJKY KAJOUSKU, STOJIM POD TVYM OKNEM A CEKAM ZE VYLEZES A JAKO SPRAVNA KOCICKA SE PODIVAS NA MESIC, ALE TY NIKDE:-( PUSTIS ME NAHORU? VASEK“   Místo odpovědi jsem běžela ke svému oknu. Vykoukla jsem ven, ale nikdo tam nestál! Zarazilo mě to a napadlo mě, že jsi si ze mě jen vystřelil. Vzala jsem do ruky svůj mobil a začala datlovat SMS-ku: ,,HMM... FAKT VTIPNY!“ Odeslala jsem ji, ale hned v tom okamžiku někdo zazvonil a 2x zaklepal. Byla jsem v totálním šoku! Měla snad tohle být ta výjimečnost, kvůli které jsem zůstala doma?

Běžela jsem se podívat kukátkem jestli jsi to opravdu ty. Když jsem tě uviděla stojícího přede dveřmi, najednou se mě zmocnilo jakési vzrušení a touha. Odemkla jsem dveře a ty jsi se na mě překvapeně podíval. V tu chvíli jsem si uvědomila, že tam stojím jen v průhledné letní košilce a jsem úplně odlíčená. Zamrazilo mi, ale ty jsi mě v tom nenechal: ,,Ohromně ti to sluší!“ řekl jsi mi. Věděl jsi, co právě cítím a já věděla, že cítíš to samé. Vešel jsi dovnitř a zavřel za sebou dveře. Nepřestával jsi se mi dívat do očí. Pomalu jsem couvala a ty jsi ze mě nespouštěl oči. Vedla jsem tě do mého pokoje, k mé posteli... Stále ještě jsme udržovali oční kontakt. Když jsem pak zakopla o postel a sedla si, pousmál jsi se a pohladil mě po vlasech. Byla jsem jako zakletá princezna a ty jsi mě měl právě z mého zakletí zachránit a vysvobodit mě.  Sehnul jsi se a lehounce jsi se svými rty dotknul mých. Začala jsem si lehat na postel a ty jsi se ke mně stále přibližoval. Cítila jsem tvé dotyky po celém těle. Hladil jsi mě a líbal. Hrozně mě to vzrušovalo! Chtěla jsem tě ještě víc! Líbal jsi mě na prsou, bříšku... Chtěli jsme to oba. Rukou jsem ti pomalu začala rozepínat zip u kalhot. Pomohl jsi mi sundat své kalhoty a pak i slipy. Zeptal jsi se, jestli jsem si jistá, že to takhle opravdu chci, a já řekla: ,,ANO“

Vyhrnul jsi mi mou košilku a stáhl mi kalhotky. V tu chvíli jsem ale trochu znejistěla a zeptala se: ,,Nebude to moc bolet?“ Myslím, že ta otázka tě moc nezaskočila a ty jsi s klidem v hlase odpověděl: ,,Budu opatrný, slibuji!  Ale kdyby něco, tak řekni, já přestanu.“ Oba jsme byli ještě stále nevinní. Moc jsem po tom toužila, ale trochu jsem se bála těch povídaček o tom jak to bolí, že z toho poprvé stejně nic není atd.. Ty jsi se stále zdál klidný a sebejistý, a to mě uklidňovalo. Pak jsem najednou přestala na všechno myslet a totálně jsem se ti odevzdala. Hladila a líbala jsem tě všude. Ty jsi se z ničeho nic zvedl a začal jsi rozbalovat prezervativ. Bylo mi hloupý jen tam tak sedět a dívat se na tebe. Vzala jsem ho tedy a nasadila ti ho sama. Potom jsi mě něžně položil a pak.....     Byla to kouzelná chvíle! Cítila jsem, jak do mě něco pomalu a velice opatrně vniká. Byl to neopakovatelný zážitek! Stále jsem se zavřenýma očima očekávala tu bolestnou chvíli. Žádná ale nenastala. Jednou jsem četla v jedné knize, že panenská blána může být velice pružná a dívka její protržení nemusí ani cítit.

Bylo to ale krásné, cítit jak se mě dotýkáš, jak mě líbáš, jak mě miluješ... Žádné vyvrcholení? To jsou kecy! Oba jsme to nádherně prožili. Lituji těch, kteří to poprvé neprožily tak jako my dva. Bylo to úžasné!                                     Jenomže pak přišel náhlý zvrat. Druhý den odpoledne v pět jsme se měli sejít v místním parku. Bylo už půl šesté, ale ty nikde! Myslela jsem na včerejší noc a bála jsem se, že jsi mě jen využil. Najednou mi ale v kapse u kalhot zapípal mobil=někdo mě prozvonil. Podívala jsem se, a na displayi se objevilo tvoje číslo. Prozvonila jsem tedy nazpátek. Za malý okamžik jsi mi volal. ,,Vašku, kde prosím tě jsi?! Máš už půl hodiny zpoždění! To mi nemůžeš alespoň napsat SMS-ku, že se zdržíš?“ Na druhé straně ses mi ale neozval ty, ale tvoje teta, která tě odmalinka vychovávala.  ,,Klárko, stala se strašná nehoda!“ Když jsem v jejím hlase slyšela slzy a strašný zármutek, podlomila se mi kolena. ,,Cože?!“ zeptala jsem se měla jsem na krajíčku. ,,Vašek... On mi šel do lékárny pro léky a když se vracel... Bože můj! Kam to ten kluk koukal?!“ žena na druhém konci se rozplakala. To se nedalo poslouchat! Zavěsila jsem hovor a byla jsem v šoku! Z očí se mi začaly hrnout proudy slz. Zvedla jsem se z lavičky a pomalu šla domů.Celá jsem se třásla a měla jsem oči upřené do země. Cestou mě pozdravilo několik známých lidí, ale já jim nebyla schopná odpovědět. Byla jsem jako tělo bez duše. Všechno mi bylo jedno. Myslela jsem, že to co se stalo včera v noci ani nemůže být pravda! Myslela jsem si to hodně dlouho, ale po měsíci jsem měla malé podezření, a tak jsem si zašla do lékárny pro těhotenský test. Vyšel pozitivní! Jak to? Vždyť jsme použili kondom! Vloudila se snad chybička? Hned druhý den jsem zašla k doktorce a ta mi to jen potvrdila! Byla jsem těhotná! Měla jsem možnost nechat si vzhledem ke svému věku dítě vzít, ale já se rozhodla, že je to to poslední, co mi po tobě zbylo! Za osm měsíců se mi narodil krásný chlapeček a z fotek které mi darovala tvoje teta jsi to celý ty! Bylo mi teprve sedmnáct, ale nelituji toho, že jsem si malého Vašíčka nechala! Je to už pomalu tři roky,a já stále nemohu zapomenout! Navždy budeš v mém srdci, jako princ který mě vysvobodil!