1. týden - Snaha se cení?

Nezačalo to vůbec špatně. Myslím. Doufám! Jelikož jsem po týdenní chřipkové dietě, mám docela scvrklý žaludek a líbí se mi, že si dám půlku chleba a už se cítím sytá. Když ho dojím, pálí mě žáha. Paráda, říkám si, když to takhle udržím, nebudu potřebovat tolik jíst a když začnu jíst zdravě, nebude mě to ani moc stát. A tak běžím do zeleniny, abych nakoupila nějaké dobroty a večer z nich uvařím. Venku mrzne a pěkně to klouže. Jsem ještě slabá, protože jsem tři dny jen ležela v posteli, pila černý čaj a vodu a občas schroustala nějaký ten suchar. Doběhnu k zelenině, beru za kliku a... ZRADA! Je zavřeno. Už myslím, že se na to vyprdnu a nákup odložím, na zítra, ale pak mi dojde, že takhle začínaly všechny moje pokusy o zhubnutí. Směle se tedy vdávám do Penny, kde nakupuji nelibě vypadající mrkev v zapařeném sáčku a scvrklou petrželovou nať. Doma si to pěkně podusím na vodě a k tomu uvařím trochu brambor.

Moje drahá polovička ale tak nadšená nebyla a tak se rozhodl že proleze ledničku a djí zbytky z vánoc a silvestra. Nevadí, zbyde mi na další den. Večer už mám ale chutě, prima, známka toho, že se moje zažívání vrací do normálu, ale ve chvíli kdy si na suchar namažu sýr, následují další suchar a pak už mě napadá, co by moje zažívání řeklo cukroví? Jsem v pokušení a tak jdu raději spát.

Další den je mi jasné, že takhle to dál nepůjde. Lezu na net a rozhodnu se, že si nadělím ještě jeden dárek. Dodatečně k vánocům si objednávám první díl knihy Břicháče Toma a dávám do ní všechny své naděje. Mezitím než dorazí se stravuju tak nějak normálně, ale to cukroví... No přece ho nevyhodím, když jsem si s ním dala tolik práce! 

Kniha je doma. Hurá! Začítám se a zjištuji, že recepty nejsou z nedostupných surovin a že nejsou ani moc náročné na přípravu. Teď jen ukořistit místo v kuchyni a přesvědčit drahou polovičku o tom, že už by taky nějaké to kilčo  mohl shodit a donutit ho alespoň respektovat můj nový jídelníček a nenutit mě jíst sádlo, škvarky, nachos, brambůrky, tatarku a podobné, tuku líbivé suroviny. Jsem nadšená když si udělám svůj první kousek žitného chleba s Paloučkem a okurkou. Doma se kupodivu nikdo nerozčiluje, když navrhuji zdravější stravu. "Aspoň to zkusíme. Nemusíš jíst jen to co uvařím, jez si co chceš, jen mě nenuť jíst to taky a prosím, nedělej mi s tím chutě." říkám já a odpovědí je mi souhlasné přikyvování. Slavím další úspěch, ale pořád ještě chodím uždibovat zbytky cukroví.

Jdu na to. Zkouším první recept z knihy a peču kuličky z mletého masa a pouštím se do domácí švestkové omáčky. Dnes bez přílohy, jen s baby špenátem a pro mou drahou polovičku přikrojím na talířek kousek žitného chleba. Testujeme první sousto a jsem strašně mile překvapená, jakou to má skvělou chuť. Ze zkušeností které mám s dietami vím, že co je zdravé, je pro mě téměř nejedlé. Jako jasně, člověk to sní z touhy po štíhlé postavě, ale ve skutečnosti trpí a jeho chuťové buňky pláčou. Proto většina diet skončí tak rychle, jak začne. Proto mají diety jojo efekt, protože člověk to jídlo nemá rád. Nechutná mu. Sníš ho jednou, ale už nepřemýšlíš nad tím, kdy si ho uděláš znovu, protože ti to prostě nechutná. U masových kuliček s domácím švestkovým dipem, už nad tím ale přemýšlím. Bylo to grandiózní!

K svačině jsem si dala žitný chléb s Paloučkem a baby špenátem. K večeři pár kuliček od oběda a pak teda dvě sklenky vína. Tom alkohol ve své knize nedoporučuje, ale byla to oslava narozenin a obvykle nepiju vůbec, takže mi to nemůže uškodit. Doufám! 

Je neděle ráno a já už třetí den za sebou připravuju k snídani ovesnou kaši s ovocem. Dnes máme kiwi a borůvky, lehce posypané skořicí. Do kaše jsem dala lžičku medu. Mňamka! Vůbec nechápu, proč jsem doteď jedla ovesnou kaši jen s kakaem, maximálně občas s banánem nebo jablkem, když je tolik možností, jak si ji připravit. Moje drahá polovička se (snad ne jen na oko) raduje, že mu nesu snídani až do postele a že je to už potřetí za sebou ovesná kaše. Neprotestuje, všechno sní a tak se ho opatrně ptám, jestli si zkusíme uvařit něco dalšího z Tomových receptů. Krapet si to upravíme, dám mu v kuchyně zase trochu prostoru a jídlo je na světě. Dnes pórková polévka bez jíšky, vlastně jen cibulka na oleji, voda, pórek a vajíčko nakonec. Jako druhý chod máme brambůrky vařené ve slupce, zeleninku na trošce másla a filet ze pstruha lososovitého, s citronovou kůrou, bazalkou a trochou solí a pepře. Na stole pořád ještě stojí talířek se zbytkem cukroví a já se uklidňuji, že už ho co nevidět dojíme a já se budu moct naplno věnovat zdravějšímu jídelníčku, aniž by mi bylo líto cukroví nedojíst.

Jak bych ohodnotila svůj první týden?